Ze života fotografa - Petr Jan Juračka

KNIHA JE NA SVĚTĚ!

V deštném pralese mezi domorodci, na druhé nejvyšší hoře světa, v mrazivých pustinách Grónska, na nejvyšší hoře Afriky... 


Tam všude a nejen tam vznikala posledních několik let kniha. Kniha, která je poutavým vyprávěním o tom, jak může jeden člověk žít tři životy.


U knihkupců nehledejte, k dispozici pouze u nás!

OBYČEJNÝ KLUK, KTERÝ

NEPŘESTAL SNÍT

"Nebyla jsem schopná usnout ani když jsem to dočetla v pět ráno. Byla jsem pak celej den nepoužitelná, ale stálo to za to!"

Magdaléna Staňková, Nikon Česká republika

"Je to velmi čtivě napsaný a ty historky jsou dobrý prostě. Má to švih a je to vtipný. Je to dobrý, Petře, moc dobrý!"

Ladislav Zibura, cestovatel, spisovatel a bavič

"Nádherná knížka, nemůžu se od ní odtrhnout. :-) Moc Vám za ni děkuji! :-) Jo, a tu předmluvu si nechám snad zarámovat, jak je skvělá :-)"

Monika Zdráhalová

"Originální, inspirativní, upřímná, zábavná, o krásných fotkách a odkazech na videa netřeba mluvit. Myslím, že po dočtení se každý bude těšit na knihu s názvem Ze života fotografa 2 :-)"

Michal Přibyl

"Jaká je kniha??? Jedním slovem "boží". Petře, jste fakt blázen v tom nejlepším slova smyslu!"

Renata Staňková

"Jsem nadšená, všem okolo jsem denně vyprávěla , co jsem právě prečetla. Děkuju za tak krásné čtení. Nejen, že jsem se nesčetněkrát smála, jak blázen, ale měla jsem i zatajený dech a někdy mi bylo ouzko. Mám pocit, že jsem na výpravách byla s vámi."

Lucie Škaloudová

"Knihu jsem doslova zhltnul…wow. Věcné, informativní, přesto osobní a zábavné. Jsem nadšenej a neméně motivovanej. Už se těším, až popadnu foťák…"

@kotel_z_pekel

"Ahoj Petře, právě jsem dočetla tvou knihu jedním dechem a byl super! Tvůj život je fakt neuvěřitelný. Zdravím a odbivuju Zuzku :-)"

Eva

"Petře díky! Věř, že jsi motivoval dávno před knihou a určitě nejenom mě. Díky za to, že jsi ze mě udělal bohatšího člověka – o skvělé zážitky i pár báječných přátel, ale hlavně tím, že jsem mimo jiné i díky těm setkáním utvrdila v tom, kdo jsem a jaký život chci žít :-)"

Anonym

"Tato kniha je úplně jiná než všechny, co jsem četla. Podle mě unikátní, překrásný životní příběh odvahy, inspirující, doplněný krásnými fotografiemi a taky moc legrační. Není to ani úplně o focení či filmování, ale o tom nikdy to nevzdat, ačkoliv se sen zdá nedosažitelný."

Ticiana, databazeknih.cz

"Takhle nadšená z knížky jsem dlouho nebyla. Autor píše skvěle a s milým smyslem pro humor, nadsázkou i pokorou nechá čtenáře nahlídnout kam až může mladého člověka zavést odvážná povaha!"

JitkaŠtěrbová, databazeknih.cz

"TAK JSI NAHOŘE. A TEĎ SE DRŽ."

Vešli jsme tak za chvíli do zcela potemnělého tropického skleníku a měli jsme jasno. Honzovi musí z vody vykukovat jen hlava, aby bylo vidět, jak je do přírody doslova ponořený. Musel jsem proto do vody za ním, abych jej nefotil z nadhledu. Chtěl jsem do vody hopnout v trenclích, ale voda byla hodně nad pas. Neměl jsem žádné převlečení, venku bylo chladno a za hodinu jsem měl přednášet na druhém konci Prahy. „Petře, jestli ti to nevadí, já to teda vezmu do naha,“ pronesl zničehonic Honza a vyřešil tak můj problém. Během pár sekund jsme byli oba nazí ve vodě. Netrvalo dlouho a pochopil jsem, že je v bazénku mnohem víc ryb, než jak to vypadá za dne ze souše. Ty malé neustále ožíraly na všech možných částech těla. Když mi ale mezi nohama proplavala jakási metrová obluda, dostalo focení konečně ten správný švih.

Jet na kole po takovém místě nám přišlo super, teda mně to přišlo super, a rozhodli jsme se, teda já se rozhodl, vyrazit. Bylo nám jasný, že to šlapání nebude na tak exponovaným místě úplně stejný jako doma v Pardubicích, a tak jsme se předešlého večera zašli posilnit dobrou večeří. Jako že jsme zašli do restaurace, když už jsme ti turisti. Zdálo se to jako super nápad, doteď jsme jedli hlavně na ulici. Dát si ale krevetový koktejl uprostřed tropického ráje už ale tak dobrý nápad nebyl. Jo, já si myslel, že krevetový koktejl je nějakej chlast, představoval jsem si to jako dvě krevetky hozený do panáka rumu. Jsou to ale krevety zalitý majonézou. Na Kubě, kde ani v noci není chlad a kde nefungují ledničky, protože jsou na proud, nechceš jíst majonézu.

Jakkoli jsou tito lidé tvrdí, přinejmenším jednoho zvířete se bojí. Králíka. Nechápu proč, ale králík je pro ně zkrátka bubák – a basta. To bych se nikdy nedozvěděl, kdyby jeden nespadl do naší společné latríny. Jednoho dne mě tak poměrně překvapil rozruch kolem toalety, kam nikdo už několik hodin nemohl, protože tam byl bubák. Je fakt, že ten pohled dolů za svitu čelovky nezapomenu. Mezi všemi těmi výkaly na mě mrkaly dvě vytřeštěné oči. Trochu to vypadalo jako čert – a to kolem bylo doslova peklo.

Vjeli jsme do vyschlého koryta potoka a najednou byli koně přímo proti nám na vzdálenost asi tří set metrů. Super! Řidič rychle zacouval za dunu a my tiše a pomalu opustili auto. Nasazoval jsem rychle pevnou třístovku a jal se plížit. Sebemenší zvuk nebo neuvážený pohyb mohly způsobit, že stádo již neuvidíme. Když tu najednou A. neohroženě výskla z vrcholku nedalekého kopečka: „Ňuňuňu, ti jsou ale úžasní!“ Začala rychle pořizovat úplně super fotečky miniaturním blankytně modrým kompaktem a převálci byli rázem v hajzlu.

„Tak a teď na to zábradlí vylez ještě jednou, neměl jsem to ostrý!“ neustálými pokyny zhruba kočíruju směr utíkajícího batolete, abych jej zachytil v tom světle a v té kompozici, jakou bych chtěl já. „To už fakt musíme jít domů?“ obvykle odpovídám své ženě do telefonu, když se po nás shání s obědem. Zkrátka: strávit hodinu například tím, že se budu snažit udržet dítě ve vlakovém kupé pomocí knížek a hraček, které stejně zná z domu, by byl prostě neřešitelný úkol. Vyfotit však snímek „Madla na madlu“ byla za hodinu skutečná fuška. Taková cesta vlakem pak oběma uteče jako lusknutím prstu. A babičky zase budou mít radost.

Následujícího rána, bylo přesně 02:52, jsem za tmy vyrazil nahoru. Zuzka mi ještě zamávala z okna a já se jal stoupat. Po dobré půlhodině jsem potkal lišku. Vystrašený z řečí předchozího večera jsem k ní tiše hovořil, v ruce jsem držel stativ jako obranu, čistě pro případ, že by to byl převlečený medvěd. Asi po minutě mi došlo, že se chovám jako tajtrlík, a pokračoval jsem ve stoupání.

JAKÉ TO JE ŽÍT S ŠÍLENÝM VĚDCEM A GENIÁLNÍM UMĚLCEM V JEDNÉ OSOBĚ? POSLEDNÍ KAPITOLU DOPSALA PETROVA ŽENA.

Copyright © 2019, Petr Jan Juračka & First Class Publishing